Praga V3S, známá pod přezdívkou „Vejtřaska“, je skutečnou legendou československého automobilového průmyslu. Tento terénní nákladní vůz, poprvé vyrobený v 50. letech, si díky své robustní konstrukci, spolehlivosti a schopnosti zvládat i ty nejnáročnější podmínky vysloužil neotřesitelné místo v historii automobilismu. Vojenské i civilní verze tohoto vozu byly využívány pro přepravu materiálu, vojáků či těžkých nákladů v náročném terénu, kde jiné vozy často selhávaly. I dnes je živoucí legendou, proč tomu tak je?
Praga V3S představuje živoucí legendu proslulou zejména svou konstrukcí
Ikonická „Vé-tři-eska“ už oslavila sedmdesátiny. Jedná se tak o nejznámější a nejdéle vyráběný užitkový automobil. Praga V3S vznikla již v roce 1953, a to pro armádní účely. Svého času tento vůz tvořil základ vozového parku poválečné československé a poté české armády i slovenské armády. Později se ovšem automobilová legenda „podívala“ i do civilu.
Kvůli počátkům historie V3S se však musíme vrátit až do období po druhé světové válce. Armádní vozový park byl tehdy zastaralý. Už v roce 1947 se tak objevil požadavek na terénní nákladní vůz s nosností tři tuny v terénu a pět tun na silnici. O vývoj se postaral podnik Autovývoj Mladá Boleslav. Vycházet měla novinka z vyvíjeného civilního typu Praga N5T. Finální montáž měl zajišťovat národní podnik Auto-Praga, z rozhodnutí ministerských orgánů však došlo k přesunu výroby do Tatry Kopřivnice. Vedení však tehdy usoudilo, že technická nekompatibilita se stávající výrobou bude vyžadovat vývoj od prvopočátku. Zrodila se tak Tatra 128. Koncem února 1951 ovšem podstoupila Tatra 128 srovnávací zkoušky s prototypem V3T, z nichž vyšla vítězně. Koncepce a hmotnost však nesplňovaly armádní zadání, což otevřelo cestu pro V3S.
Konstrukce tohoto vozidla vycházela ze sovětských zilů či amerických studebakerů, doznala však řady podstatných vylepšení a výsledek tak je plně dílem českého konstrukčního týmu. Koncipováno je coby třínápravový střední nákladní terénní automobil s polokapotovou valníkovou karosérií. Je určen pro přepravu materiálu nebo osob po komunikacích i v těžkém terénu. Automobil má dobré jízdní vlastnosti a dostatečnou tažnou sílu.
Kvůli koncepci umístění motoru, který je pod kabinou mezi řidičem a spolujezdcem, se o tomto voze s jistou nadsázkou tvrdí, že v zimě netopí a v létě hřeje.
Základní takticko-technická data V3S:
- Délka – 6 910 mm
- Šířka – 2 320 mm
- Výška přes kabinu řidiče bez zatížení – 2 550 mm
- Výška přes plachtu bez zatížení – 2 970 mm
- Pohotovostní hmotnost – 5 550 kg
- Užitečná hmotnost na cestě – 5 510 kg
- Užitečná hmotnost v terénu – 3 510 kg
- Maximální hmotnost bržděného přívěsu na cestě – 5 500 kg
- Maximální hmotnost bržděného přívěsu v teréne – 3 100 kg
- Maximální rychlost – 60 km/h
- Dojezd – 600 km
- Palivová nádrž: 120 l (NM-35)
- Spotřeba paliva – 32 l / 100 km
- Motor Typ T 912 – vznětový, čtyřtaktní, s přímým vstřikováním paliva
- Počet a uspořádání válců – 6 v řade
- Objem motoru – 7412 cm3
- Maximální výkon – 70 kW při 2100 ot./min
- Další vybavení: Bubnový naviják, síla na laně: 30 kN
Praga V3S ukazuje svou genialitu dodnes ve službách armády
Během své výroby Praga V3S prošla jen lehkými modifikacemi, výraznější změny se uskutečnily až na počátku 80. let, když už se automobil vyráběl v Bratislavských automobilových závodech. Zvětšil se tak například výkon motoru, zvýšila se maximální rychlost, pozměněna byla i elektroinstalace, u verze M2 se přední světla přestěhovala do nárazníku, řidič dostal odpružené sedadlo a akumulátory se kvůli tomu přesunuly zpět k rámu.
Tento vůz je považován za vůbec nejlepší terénní nákladní auto své doby. Využívá žebřinový rám, který snese i velké křížení náprav. Automobil se může brodit metrem vody, zvládne i kolmou překážku vysokou 40 centimetrů. Právě díky své robustní, avšak přesto stále jednoduché konstrukci také stále slouží. A to i přesto, že poslední exempláře se vyrobily již v 90. letech 20. století.
Vedení armády se ovšem slavná „Vejtřaska“ zdála zastaralá už mnohem dříve. Už v polovině 60. let se tak začalo pracovat na jejím nástupci. Tento úkol připadl podniku Avia Letňany. Zrodila se tak dnes již málo známá Avia S 430, někdy též nepřesně Praga S 430. Vzniklo jen několik kusů, u nichž se bohužel ukázalo, že mají svoje „mouchy“. Těmi především byla vysoká stavba kabiny, nízký jízdních dosah a s tím související vysoká spotřeba paliva na běžných silnicích.
Armáda si tak nakonec ponechala původní verzi Praga V3S. Celkem se vyrobilo na 130 tisíc kusů. V armádě se tak od prvního nasazení celkem vystřídalo více než 14 tisíc kultovních „Vejtřasek“. Automobil Praga V3S však přece jen nakonec úplně nedostačuje pověstnému tempu doby a dnes jej tak již z většiny nahradil moderní vůz Tatra, zejména typ 810, ale i 815. Jednotkami kusů V3S disponuje v současnosti například 13. dělostřelecký pluk v Jincích a další útvary. A to i navzdory tomu, že i slavná „Vejtřaska“ má svoje chyby. Daní za vynikající terénní vlastnosti je především pohodlí posádky, ať už řidiče nebo dalších lidí, kteří obvykle jezdili na sklopných dřevěných lavicích na korbě. Kvůli koncepci i umístění motoru, který je pod kabinou mezi řidičem a spolujezdcem, se o tomto voze s jistou nadsázkou tvrdí, že v zimě netopí a v létě hřeje.
Zážitková jízda v Praga V3S
Jízda v náklaďáku Praga V3S probíhá na polygonu v Ostravě. Rychlá a místy i dech beroucí projížďka v legendární vejtřasce je vhodná pro odvážnější osoby, bez ohledu na to, zda vlastní řidičský průkaz. Jde tak o zážitek jako na míru šitý milovníkům veteránů. Více o jízdě s Pragou V3S
HISTORIE: Praga V3S, legendární Vejtřaska – použité zdroje:
Použité zdroje: auto.cz a zpravy.aktualne.cz