HISTORIE: Ferrari – příběh, modely, závodníci

Historie Ferrari sahá do roku 1947, kdy tuto automobilovou značku založil Enzo Ferrari, který měl s motorismem bohaté zkušenosti. Byl závodním i testovacím jezdcem v továrním týmu Alfa Romeo. Současně vedl svůj závodní tým Scuderia Ferrari, který založil v roce 1929. O pár let později vše bylo jinak. Svůj závodní tým rozpustil a později opustil i tým Alfa Romeo (1939) s dohodou, že 4 roky nesmí užívat název Ferrari ani se účastnit závodů. Založil tak konstrukční firmu Auto Avio Construzioni v Modeně se kterou chtěl vyvíjet vlastní automobily. To se mu částečně povedlo. Světlo světa tak spatřil vůz Tipo 815 s řadovým osmiválcem o objemu 1,5l. Bohužel přišla 2. světová válka a firma byla nucena vyrábět obráběcí stroje a letecké díly pro armádu. Téměř ihned po skončení dohody o neužívání názvu Ferrari v roce 1945 začal pracovat na svém prvním voze.


Rychlá navigace na stránce: Tipo 815 | 125S | 166MM | První vozy F1 | 246 SP | 250 GTO | 365 GTB4 | BB | 400 Automatic | Mondial 8 | F40 | F50 | FXX | 458 Italia | FF | LaFerrari | 488 Pista | Nové modely


AAC Tipo 815

Jeho příběh se začíná psát v roce 1939, když Alfu Romeo opustil Enzo Ferrari, italský závodník a pozdější podnikatel. Ačkoli oficiální verze zní takto, pravdou je, že automobilka úspěšného závodníka propustila. Jednalo se o vůbec první vůz dnes slavné automobilky Ferrari. A to i přesto, že jméno svého autora ještě nenesl. Enzo Ferrari se totiž po odchodu ze společnosti Alfa Romeo zavázal, že tento název ještě nějakou dobu používat nebude. Za vývojem modelu AAC Tipo 815 stáli Alberto Massimino a Vittorio Bellentani, bývalí inženýři společnosti Alfa Romeo. Měli na práci však poměrně málo času. Vůz si měl svou premiéru odbýt na závodech Brescia Grand Prix 1940. Projekt se však podařilo úspěšně realizovat.

Zdroj: youtube.com – kanál Umby Porsche, Auto Avio Costruzioni 815

Vůz se převážně skládal z dílů Fiat. Pod kapotou se ukrýval na svou dobu mimořádně technologicky pokročilý motor se čtveřicí karburátorů Weber 30DR2. Šlo o osmiválcový motor o objemu 1,5 litru, který pocházel z Fiatu 508 (čtyřválcový C Balilla 1100). Výkon tohoto vozu dosahoval 72 koní. Automobil tak mohl nabídnout nejvyšší rychlost 170 km/h. Karoserie vozu pocházela z dílny Carrozzeria Touring, která použila materiál Itallumag 35, což byla slitina hliníku a hořčíku. Díky tomu byl vyrobený díl velmi lehký, vážil pouhých 54 kilogramů. Automobil z dílny slavné italské značky jezdil na drátěných kolech Borrani. Vyprodukovány byly celkem dva kusy. Dnes se však již dochoval pouze jediný exemplář tohoto automobilu. V současné době se nachází ve sbírce v Itálii.


Pro zajímavost: Znak vzpínajícího se koně Enzo Ferrari údajně zvolil na přání rodičů jednoho z nejslavnějších italských pilotů, který měl koně nakresleného na trupu letadla. Některé zdroje uvádí, že šlo o rodový znak. Enzo Ferrari s tím souhlasil a symbol koně zasadil na žlutý štít. Žlutá barva byla totiž barvou rodného města – Modena. Vrch štítu doplnila italská trikolóra a pod koněm písmena S F, která reprezentují závodní tým Scuderia Ferrari.

Zdroj: scuderiapraha.cz

Na začátku slibný neúspěch

Prvním vozem bylo Ferrari 125 S. O jeho návrh se postaral Giochino Colombo. Enzo Ferrari s tímto modelem zamýšlel porážku závodního týmu Alfy Romeo. O vítězství se měl postarat 12 válcový motor o objemu 1 500 cm3, který byl několik měsíců laděn k dokonalosti. Srdcem každého automobilu byl pro Enza Ferrariho právě motor. Tak tomu zůstalo až do současnosti.

Zdroj: youtube.com – kanál Ferrari, Ferrari 125 S

Jeden z prvních závodů, na okruhu Piacenza však skončil „slibným neúspěchem“. Došlo k poruše palivového čerpadla. O pár dní později se ale úspěch dostavil na Velké ceně Říma, 20. května 1947. Do konce roku se pak závodnímu týmu Scuderia Ferrari s modelem Ferrari 125 S podařilo zvítězit ještě 5x.


Pro zajímavost: Označení 125 S reprezentovalo sportovní model s otevřenou karosérií. Existoval ještě model 125 C (competition), který měl úzkou, jednomístnou karoserii.

Zdroj: ferrari.com

O rok později (1949) Ferrari na autosalonu v Turíně představilo model 166 MM s přezdívkou Barchetta. Šlo o výstižnou přezdívku, Barchetta totiž znamená malý člun. 166 MM byl automobil rychlý, sportovního typu avšak s jistou dávkou elegance. Své kvality potvrdil o rok později (1949) na závodě Le Man pod rukama zkušeného závodníka Liugi Chinettiho, který mimochodem dříve závodil pod Alfou Romeo. Poprvé v historii vyhrál dvoulitrový automobil s motorem V12. Tento mimořádný triumf zařídil ohromnou poptávku po vozech Ferrari a v podstatě uvedl značku Ferrari na mezinárodní scénu.

Zdroj: youtube.com – kanál Jay Leno’s Garage, Ferrari 166 MM Barchetta

Počátek F1

V roce 1950 Scuderia Ferrari vstoupila do nově vznikajícího závodu F1 s automobilem Ferrari 125 F1. Použitý motor byl V12 o objemu 1,5l. První dva roky existence F1 zvítězili jezdci závodního týmu Alfa Romeo. To se změnilo v letech 1952 a 1953 kdy zvítězil Alberto Ascari. Ten Scuderii Ferrari následně opustil a tak se na úspěch v F1 čekalo do roku 1956. Mistrem světa se stal Juan Manuel Fangio. Další mistrovský úspěch v F1 zaznamenal Mike Hawthorn v roce 1958 s Ferrari 246 F1.


Pro zajímavost: Enzo Ferrari nebyl z těch, kteří se honí za novinkami. Nejdříve ostřížím zrakem pozoroval, jak se projevují u konkurence. Konkurenti je pěkně vypilovali a on je pak pěkně zužitkoval. To je celá historie modelu 246 F1, posledního jednomístného Ferrari s motorem vpředu.

Zdroj: Sběratelské karty autoveteránů – MCMXCI Edito Service S.A.

Ještě větší úspěch byl ale blízko. V roce 1961 Phil Hill zvítězil v F1, Ferrari získalo pohár konstruktérů díky Ferrari 156 F1, kterému se přezdívalo žralok. Šlo o první jednomístný vůz s motorem uprostřed, který měl v předu dva velké průduchy. Dalším velkým úspěchem skončilo i mistrovství světa sportovních automobilů s modelem Ferrari 246 SP. Ferrari tak mělo na kontě 3 tituly v rámci jedné sezóny.

Zdroj: youtube.com – kanál 19Bozzy92, Ferrari 165 F1

Nezastavitelné Ferrari

Na tento úspěch navázal i další model, ikonické Ferrari 250 GTO, které vyhrálo snad vše co se dalo. Není se čemu divit. Motor o výkonu více než 300 koní umožnil dosáhnout maximální rychlosti přes 280 km/h a zrychlit na stovku pod 6 vteřin. To vše v roce 1962! Bylo zaděláno na ohromný úspěch což se potvrdilo následující rok (1963) v Le Mans, kde tento model zvítězil. Další roky se nesly na vlně závodních úspěchů.

Zdroj: youtube.com – kanál Petrolicious, Ferrari 250 GTO

Pro zajímavost: Ferrari 250 GTO je jedním z nejdražších veteránů na světě. V roce 2018 bylo 250 GTO vydraženo za 48,3 mil. dolarů což je v přepočtu 1,1 miliardy českých korun.

Zdroj: garaz.cz

Dominance v Daytoně

Další ohromující úspěch automobilku čekal v závodě na 24 hodin v Daytoně. Všichni očekávali jasnou dominanci Fordu. Tomu tak ale nebylo! Ford měl během závodu ohromné potíže s převodovkami a těsněním motoru. První tři místa tak obsadily vozy Ferrari 330 P4. Na tento úspěch automobilka navázala modelem Ferrari 365 GTB4, kterému se v této souvislosti říká Daytona. Říká se, že tento model vznikl jako reakce na Lamborghini Miura. Ferrari 365 GTB4 je v současnosti jedním z nejoblíbenějších vozů na světě. Částečně díky tomu, že šlo o poslední čistokrevné Ferrari před spojením s Fiatem, které proběhlo v létě roku 1969. Ke spojení obou automobilek došlo kvůli finančním problémům do kterých se Ferrari navzdory úspěchům v průběhu předchozích let dostalo.

Nástupcem Daytony se v roce 1971 stal model Ferrari BB – Berlinetta Boxer. První sériově vyráběné Ferrari s motorem V12 uprostřed na které později v roce 1973 navázal model Dino 308 GT4, který byl prvním čtyřmístným, sériově vyráběným vozem s motorem V8 uprostřed (před zadní nápravou).


Rivalové

Ve závodech F1 se Ferrari příliš nedařilo až do doby příchodu závodníka Niki Laudi. Ten nejprve v roce 1974 dosáhl 50. vítězství Ferrari v rámci F1 a o rok později (1975) dokonce titulu mistra světa. Pro Ferrari po dlouhých 11 letech. Nejinak tomu bylo i v mistrovství světa konstruktérů. Celých 7 let dominoval Ford. V roce 1976 automobilka představila nový model s automatickou převodovkou, který nesl označení Ferrari 400 Automatic. Určen byl především pro americký trh. V tomto roce také došlo ke známé havárii při které Niki Lauda málem uhořel. Statečně se ale k závodění vrátil avšak vyhrát titul se mu nepodařilo. V posledním závodě ho překonal James Hunt a stal se tak mistrem světa F1. Ne na dlouho. O rok později (1977) se Niki Lauda vrátil na výsluní. Stal se mistrem světa a zařídíl pro Ferrari další pohár konstruktérů.


Pro zajímavost: Doporučit můžeme film Rivalové (Rush) režiséra Rona Howarda, který zápolení Nikiho Laudi a Jamese Hunta perfektně vypraví. Na CSFD.cz má hodnocení 90 %.

Zdroj: csfd.cz

Dalším mistrem světa v barvách Ferrari se stal Jody Scheckter v roce 1979. Nikdo nečekal, že jde o poslední mistrovský triumf Ferrari v F1 na dlouhých 21 let. Do příchodu Michaela Schumachera, čímž ale předbíháme. Automobilka však na závodní neúspěchy v F1 nebrala zřetel a usilovala dále o výrobu a vývoj dalších unikátních automobilů. Dařilo se jí to!


Úspěch a neúspěch Ferrari

To potvrzuje například Ferrari Dino 308 GT4, Ferrari Mondial 8 z roku 1980. Čtyřmístný vůz s motorem uprostřed, tedy před zadní nápravou. Poznat ho lze díky vyjíždějícím předním světlometům. Rozruch rozpoutal i model Ferrari 288 GTO, který byl prvním vozem se silniční homologací s maximální rychlostí přes 300 km/h. Zmínit také musíme aerodynamický supersport s žebrovanými boky, Ferrari Testarossa z roku 1984.


Pro zajímavost: Modial skončil podobně jako řada divadelních her nebo filmů: kritika jej roznesla a publikum jej oslavovalo. Přestože jej praví přivrženci značky Ferrari označovali jako „Ferrari pro tatíky“, netrpěl nikdy nedostatkem zájemců.

Zdroj: Sběratelské karty autoveteránů – MCMXCI Edito Service S.A.

Zdroj: youtube.com – kanál Ferraris Online, Ferrari Testarossa

Rok 1987 byl ve znamení 40. výročí značky. Na přání Enza Ferrariho vzniklo Ferrari F40. Velice lehký, agresivní vůz, který dosahoval rychlosti 324 km/h a to vše bez elektronických pomocníků. Konkurence neměla šanci, šlo o nejrychlejší vůz planety. O pár let později v roce 1988 bohužel zakladatel Enzo Ferrari umírá. I přes neexistenci internetu tato zpráva plní titulky novin po celém světě.


Pro zajímavost: F40 je pravý závodní automobil, těžko použitelný na silnicích. Karoserie byla z uhlíkatých vláken, skla nahradila jednoduchá stahovací okna z plexiskla a ve voze nebylo použito žádné čalounění. Dokonce v něm nebyly ani koberečky.

Zdroj: Sběratelské karty autoveteránů – MCMXCI Edito Service S.A.

Zdroj: youtube.com – kanál Gumbal, Ferrari F40

Dalším milníkem v historii byla 100. výhra v F1. Píše se rok 1990. Pomalu vzniká nástupce Testarossi, Ferrari 512 TR a další zajímavé vozy. Zmínit musíme model F50, který vznikl v roce 1996 na počest 50. výročí značky. Ve stejném roce poprvé v barvách Ferrari v F1 vyhrál Michael Schumacher. Na mokru a s technickými problémy.


Zpátky na výsluní

Mistrem světa jezdců F1 pod Ferrari se stal ale až v roce 2000. Pro závodní tým Ferrari po dlouhých 21 letech. Ferrari bylo následující roky opět na výsluní. Michael Schumacher se stal mistrem světa jezdců 5x po sobě (2000 – 2004). To se zatím nikomu jinému nepodařilo. Blízko je tomu však Lewis Hamilton, který by tento výkon mohl vyrovnat v letošním roce (2021). V průběhu tohoto úspěchu vznikl kromě jiných nový nejvýkonnější automobil na světě nesoucí název po svém zakladateli, Enzo Ferrarim. Na jehož základě se později v roce 2006 postavil i závodní model FXX, který však nebyl pro jízdu na silnici homologován.

Po dvou letech nadvlády Renaultu a Fernanda Alonsa se v roce 2007 opět mistrem světa stává závodník Ferrari. Fin Kimi Raikkonen. Bohužel pro Ferarri do současnosti posledním. V mimozávodním světě se ale automobilce daří. Rok 2009 přinesl jednoho z nejúspěšnějších Ferrari, Ferrari 458 Italia. Na jeho podobě se podílel i Michael Schumacher.


Rostoucí prodeje Ferrari

Následující roky jsou taktéž úspěšné. V roce 2011 byl představen ambiciózní a odvážný model. Ferrari FF (Ferrari Four) s pohonem všech 4 kol a 4 místa k sedění. O rok později pak nová generace V12 v novém modelu F12 Berlinetta. Historicky nejvýkonnější model Ferrari. Rok 2013 přinesl první hybridu od Ferrari s názvem LaFerrari. O pohon se stará 120 Kw elektromotor s poctivým 12 válcovým motorem.

Zdroj: youtube.com – kanál Ferrari, LaFerrari

Úspěšný byl i úpis Ferrari na newyorskou burzu v roce 2015. O dva roky později automobilka slaví 70. výročí značky. Na počest byla vytvořena otevřená verze LaFerrari což byl pro konstruktéry poměrně oříšek. Vše se ale povedlo, bez střechy můžete pohodlně jet až 300 km/h. Rok 2018 přinesl nejvýkonnější osmiválec v historii automobilky a to v novém Ferrari 488 Pista. Fakt, že se automobilce daří potvrzuje 10 000 prodaných vozů v roce 2019.

Zdroj: youtube.com – kanál Ferrari, Ferrari 488 PISTA

Chtěli byste některé Ferrari vyzkoušet? Můžete!

Dobrou zprávou pro všechny je fakt, že i obyčejný smrtelník může jízdu ve Ferrari zažít a to díky zážitkovým jízdám. V současnosti zprostředkováváme dva modely – Ferrari 458 Italia a Ferrari F149 California. Jízda s Ferrari F149 probíhá pouze v Praze. Více míst v ČR a různé časové varianty nabízí jízda s Ferrari 458 Italia. To nezní špatně, co myslíte?


Historie Ferrari aneb nastává konec starých časů?

Aktuálně je nabídka Ferrari rozsáhlá, zmínit musíme například Ferrari F8 a plug-in hybridní SF90. V roce 2021 se objevují zprávy, že Ferrari pracuje na prvním SUV a pravděpodobně i crossoveru. Na roky 2024 – 2026 se odhaduje příchod prvního elektromobilu od Ferrari. Z toho osobně máme trochu obavu protože Ferrari bylo vždy o perfektně vyladěném spalovacím motoru. Rozhodně je na co se těšit. Historie Ferrari je bohatá na úspěchy a neúspěchy. Jsme zvědaví co automobilku čeká nyní!

Zdroj: youtube.com – kanál Ferrari, Ferrari SF90 STRADALE

Použité zdroje: V článku Historie Ferrari – příběh, modely, závodníci jsme čerpali především z webu ferrari.com. Ostatní zdroje jsou uvedeny v článku.